Věštírna v Delfách : Kde bohové šeptali osudy

V dávném starověku lidé věřili, že svět má svůj konkrétní střed. A právě v malém městečku Delfy, ležícím na svazích hory Parnas, se měl tento symbolický střed – omphalos – nacházet. Podle řecké legendy Zeus vypustil dva orly z opačných konců světa, aby našli jeho střed. Setkali se právě zde.

Delfy se proto staly posvátným místem, kde se sbíhala nejen symbolická osa světa, ale i skutečná moc tehdejších civilizací. Nad městem se vypínal chrám zasvěcený bohu Apollónovi – bohu slunce, hudby, poezie a především proroctví. Kromě Apollóna zde však Řekové uctívali i bohyni Gaia a další božstva spjatá s přírodou a osudem.

Díky této duchovní váze se z Delf stalo poutní místo mezinárodního významu. Vládci, filozofové i obyčejní lidé sem cestovali stovky kilometrů, aby zde našli radu, vedení nebo odpovědi na otázky, které ovlivňovaly nejen jejich osobní životy, ale i osudy celých národů.

V době, kdy lidské rozhodování často záviselo na božích znameních, představovala delfská věštírna jednu z nejdůvěryhodnějších institucí. Lidé přicházeli s konkrétními otázkami: Mám vstoupit do války? Kdy zasít úrodu? Mám uzavřít spojenectví s jiným městem? Odpověď na tyto otázky mohla rozhodnout o životě nebo smrti, o vítězství nebo zkáze.

Věštírna v Delfách byla řízena kněžími Apollóna a hlavní postavou celého věštícího procesu byla Pýthie – vyvolená žena, která se stala nástrojem Apollónova hlasu. Byla to role extrémně důležitá a respektovaná. Vybraná žena se po celý život podrobovala přísnému režimu, žila v chrámovém komplexu a při věštbách vstupovala do transu, který měl napomoci spojení s božskou sférou.

Celý rituál věštění byl komplexní a zahrnoval očistu, modlitby, obětiny i konkrétní pořadí dotazování. První měli právo věštby tzv. proxenové – zástupci měst, které přispívaly na provoz chrámu. Ostatní museli často čekat celé dny, než na ně přišla řada.

Věštba samotná probíhala ve zvláštní místnosti zvané adyton, kde se nacházela puklina ve skále. Odtud podle antických pramenů vycházely omamné výpary – dnes víme, že mohlo jít o přirozený výron etylenu nebo jiných plynů z geologicky aktivního podloží.

Pýthie seděla na trojnožce přímo nad puklinou, vdechovala výpary a žvýkala listy vavřínu – posvátné rostliny zasvěcené Apollónovi. Poté, co upadla do transu, začala mluvit. Její slova však byla často nesouvislá nebo symbolická, a právě zde nastupovali chrámoví kněží – tlumočníci božího hlasu. Přepisovali její promluvy do formy odpovědi, která byla doručena tazateli.

Odpovědi byly často dvojsmyslné. Například slavná věštba pro krále Kroisa z Lýdie zněla: „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši.“ Kroisos přece jen překročil řeku… a zničil tu svou.

Věštby z Delf hrály klíčovou roli ve formování antické historie. Rozhodnutí jako kolonizace nových území, zahájení vojenských tažení nebo sjednocení řeckých městských států často předcházela návštěva Apollónovy svatyně. Mezi nejznámější klienty patřili král Leonidas ze Sparty, Athéňané před bitvou u Marathónu nebo Alexandr Veliký, který si zde nechal potvrdit svou božskou misi.

Delfy se tak staly nejen náboženským, ale i politickým centrem Řecka, místem diplomatických jednání a kulturní výměny. Každé čtyři roky se zde navíc konaly pythijské hry – obdobné olympiádě – které měly kulturní i sportovní část a přitahovaly účastníky z celého Středomoří.

S nástupem křesťanství a poklesem významu pohanských kultů byl Apollónův chrám postupně opuštěn. Roku 393 n. l. císař Theodosius I. věštírnu oficiálně zakázal jako součást boje proti pohanství. Mlčení se sneslo na místo, které po více než tisíc let formovalo osudy kontinentu.

Dnes jsou Delfy jednou z nejnavštěvovanějších archeologických lokalit v Řecku a právem figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. Cesta sem vede z Athén (cca 180 km) a nabízí úchvatné výhledy na pohoří Parnas i Korintský záliv.

Návštěvníci si mohou projít zachovalé zbytky Apollónova chrámu, podívat se do antického divadla, stadionu i několika „pokladnic“ – menších chrámů, které si zde stavěla jednotlivá městská státy jako důkaz vděku. Archeologické muzeum v Delfách pak uchovává světově proslulý artefakt – bronzovou sochu Vozataje, jedno z nejlépe dochovaných uměleckých děl klasického Řecka.

Pro milovníky mystiky, dějin i krásné přírody jsou Delfy dokonalou destinací, kde se prolíná minulost s přítomností a legenda s realitou.