Od nejtěžšího treku po nejkrásnější

S manželem máme takovou tradici – párkrát do roka vyrazíme na rande v podobě procházky. Ovšem naše procházky mají tu zvláštnost, že jsou většinou dlouhé 40–50 km a ujdeme je za jeden den. Nejraději máme trasu Liberec–Jičín. A pak si takhle v pátek dopoledne řekneme: „Nevyrazíme na otočku na Slovensko?“ Večer sedneme na vlak, v sobotu ráno přijedeme, pochodíme po horách a večer zase odjíždíme. Inu, nenudíme se.

Tady bych vám dala i tip – tedy pokud to nevíte. Právě RegioJet má přímou linku z Prahy na Slovensko, konkrétně do stanice Poprad-Tatry, odkud vyrážíme na naše výlety po Vysokých Tatrách. A když má ženská takovýho chlapa, tak je jasný, že ho na nějaký přechod hor vezme.

V tomto článku vám v několika řádcích přiblížím pár vybraných přechodů hor, na které jsem vyrazila nejen s manželem. Tak pojďme na to.

Když jsem začínala s přechody hor, vybrala jsem si jako první ten nejtěžší v Evropě, a to Korsiku (GR20). Tehdy můj batoh vážil 15 kg včetně jídla, vody a mého foťáku, který sám váží 2 kg. Obecně jsem zvyklá nachodit v horách za den třeba 30 km, a tak jsem si říkala, že to dám s prstem v nose.

Tento přechod ale nenese název „nejnáročnější“ jen tak. Tady jsem za den ušla 12 km a každý den našla na nohách novou modřinu. Nicméně každý výlet ti jistě přinese nové zkušenosti. Mně Korsika přinesla třeba tu, že ponožky ze syntetiky jsou špatný nápad. Poprvé jsem od chlapa slyšela, že smrdím. A byla to síla, dokonce i já jsem na noc dávala boty dál od stanu a po návratu domů letěly okamžitě do koše. Takže tip pro tebe: vol merino vlnu.

Nejkrásnější trek Evropy. Tento titul nese přechod Tour du Mont Blanc (TMB), který jsem šla dvakrát. Ačkoliv se o něj poslední roky dělí s dolomitskou Alta Viou, o které spousta hikerů říká, že je vůbec nejkrásnější. Ta je zatím stále na mém seznamu.

Proč Tour du Mont Blanc? Protože téměř celý přechod jdete právě okolo této hory – Mont Blancu. Tady už můj batoh vážil jen 10 kg a byla to paráda. Pro představu: TMB měří 160 km s převýšením 10 000 metrů. Většinou se chodí v rozmezí 8–10 dnů. Poslední víkend v srpnu se tudy běží Ultra Trail du Mont Blanc, kdy tu samou trasu ten nejlepší uběhne za 17 hodin. Mazec, že?

Mám kamarádku Barču, se kterou mám spoustu zážitků. Ten nejintenzivnější, kdy jsem dost zvažovala naše kamarádství, byl ve Vysokých Tatrách. Barča měla na focení půjčený můj nový objektiv na svém foťáku. Chvíli ho nesla v batohu a najednou přišla rána. Šla jsem před ní a bylo mi jasné, co se stalo. Otočila jsem se a objektiv, odcvaknutý od foťáku, ležel na kamenech. V tu chvíli mi bylo jasné, že každá pojedeme domů v jiném vagonu.

ALE! Mám nesmrtelný objektiv a neměl ani škrábnutí. A s Barčou jsme pořád hodně dobré kamarádky, takže jsme si spolu vyrazily do Skotska na West Highland Way – přechod Skotské vysočiny. Oproti TMB a GR20 je to jednoduchý trek, kde jsme si hned druhý den spálily nosy, přestože je Skotsko známé tím, že tam hodně prší.

Víš, kde můžeš vidět nejdelší stín světa? Na Tenerife. Měří 200 km a vidět ho můžeš ze sopky Teide. A jelikož je to další „nej“ a kolem tohoto „nej“ vede další trek, řekla jsem manželovi, co kdybychom si zahráli na bezdomovce na Tenerife. Ve skutečnosti to u nás doma vypadá tak, že prostě oznámím: „Chce se ti letět na Tenerife? Letíme v květnu.“ Přímo na sopku Teide tento trek nevede, ale vede pod ní. Většinou si ale každý udělá zacházku až do výšky 3 718 m n. m., což může být pro někoho výstup z komfortní zóny. Někdo zvrací, trpí bolestmi hlavy, velkou únavou apod. Z nás dvou to bohužel odnesl manžel, který je fyzicky velmi zdatný, ale tento výstup mu dal zabrat. Nicméně stín jsme při východu slunce viděli a byla to prostě krása. Taková scenérie se dá zachytit jak na mobil, tak na fotoaparát. Já jako nadšenec do focení si ještě hraju s kompozicí, což znamená, že řeším, kam si stoupnout, co bude v popředí objektu, co mi orámuje fotku (větev, barevné listí) apod. Tady jsem byla ráda, že jsme vyfuněli kopec nahoru, já cvakla pár fotek a šlo se rychle dolů.

Jít s fotografkou na výlet, to udělá plno lidem radost nebo naopak. Co tím myslím? Nic strašnýho. Aneb někdo je rád za to, že si díky mému neustálému zastavování a focení různých scenerií odpočine. I já to někdy využiji jako záminku, když do kopce už nemůžu. Jenže neustálé zastavování je dost velká zdržovačka, a tak občas vidím v obličeji výrazy typu: „Už zase? Však sis to fotila pár kroků zpět.”